V té době jsem při usínání měl stavy, které jsem sám pro sebe pojmenoval prostory. Nikomu jsem o nich nevyprávěl, protože by to ani nešlo. Mohl jsem se pohybovat skrze útvary, které jsem později viděl na obrazech Hieronyma Bosche, létat dovnitř a ven, vnikat do plochých elipsovitých disků s otvory po stranách, ze kterých jsem se nakonec většinou s trhnutím, které mě probralo, vrátil. V knihách, které psala Alexandra David-Neel, jsem si později přečetl, že tomu Tibeťané říkají nenadálé smrštění stříbrné šňůry, kterou je náš duch při spánku připoután k fyzickému tělu na lůžku.
Z knihy Léčitelé, jasnovidci a mágové
Na podzim 2001 se v rotterdamském Museum Boijmans konala výstava obrazů Hieronyma Bosche. Půjčily je na ní téměř všechny světové galerie, které je vlastní. Vrcholem byla expozice triptychu Zahrada pozemských rozkoší, někdy označovaná jako Tisícileté království. Na jejím restaurování se podílel Bohumil Vurm, tehdy slavný autor trilogie Tajné dějiny Evropy.
Česká univerzita nové doby, dnes Institut alternativního vzdělávání, na ni uspořádala nezapomenutelný výlet dvěma autobusy. Mohl jsem se ho účastnit a dodnes na něj mám úžasné vzpomínky.
Z Rotterdamu jsme jeli do města ’s-Hertogenbosch, centra nizozemské provincie Severní Brabantsko. Na hlavním rynku dohlížel sám Mistr Hieronymus na tamní trh, kde jsem si nic nekoupil.
Nejspíš v roce 1486 se Hieronymus Bosch stal členem Liewe Vrouwe Broederschap, Bratrstva Panny Marie při katedrále sv. Jana. Bylo mu asi pětatřicet let. V roce 1488 už byl uváděn jako významný člen. Členství v bratrstvu zajišťovalo vysoký společenský statut a také povinnost zúčastnit se každý rok hostiny, na které se podávala pečená labuť. Její budova nese typické prvky nizozemské městské vrcholné gotiky.
Jakkoli se to zdá neuvěřitelné, vycházela Regenerace do té doby v černobílém provedení. Pro poslední číslo ročníku 2001 jsem připravil do barevné komerční vložky dvoustránkovou reportáž o tomhle výletu. Dopadla skvěle, měla velký ohlas, a tak od dalšího ročníku přešel měsíčník na barvu. A takový je dodnes.
