„Jak směšné jsou ty lidské problémy,
myšlení, jež se nepozdvihlo z bláta
a nutí ploužit křídla po zemi!“
Při četbě veršů z Dantovy Božské komedie si Jiří Kuchař uvědomil okouzlující vnitřní půvab Zdeňka Fryče. „Na jeho přirozenou vznešenost,“ píše v knize Léčitelé, jasnovidci a mágové, „jakou bych od muže z maloměstského předměstí nečekal. Vyzařovalo z něj ale něco mnohem hlubšího, nevyslovitelná starosvětská moudrost dávného mystika, který si vybral život v osamění za smysl a vrchol svého života.“
Jeden z třiceti šesti žáků, které Zdeněk Fryč za minulého režimu měl, Ivan Píša z Žebráku, o něm v knize Guru Nového věku v kapitole Intuice Paula Bruntona o přeměně v moderní době v citaci Weinfurterova překladu kromě jiného napsal:
„Pochopíme účel starých náboženství, když si uvědomíme, že jejich hrdinové jsou také lidské duše a že jejich dobrodružství jsou alegoriemi a symboly, jak duše hledá nebeské království. Osiris se stává Božským elementem v člověku a ukazuje jeho sestup, involuci do hmotného světa, a opětný výstup k duchovnímu vědomí. Jeho vybájené rozkouskování těla na 40 nebo 42 kusů naznačuje i nynější rozpad lidské bytosti a uvedení v nesoulad. Rozum byl vyrván citu, jeho tělo duchu. Rovněž příběh o Isidě, která sbírá kusy Osiridova těla a vrací je zase životu, byl symbolem v mystériích a později symbolem vývoje lidské bojující podstaty (boj protikladů) k dokonalé harmonii, kdy duch a tělo jsou zajedno a rozum jde společně s citem.
To je návrat k prvotní jednotě. Tamas zmizel a radžas je vložen do satvas; jde tedy o vyrovnání protikladů v nitru. Nauka starých Egypťanů, která byla teoretickou základnou nevyšších stupňů zasvěcenců, spočívala v návratu lidské duše k Božské bytosti, z které byla vyzářena, a tento návrat byl zván „státi se Osiridem“, Kristem. V tajné příručce k zasvěcení, v Knize mrtvých, je osvobozená duše vedena na cestě podsvětím amuletem, ale především smělým prohlášením: Já jsem Osiris.“
V domě v Šumavské ulici 7 na Vinohradech byl Paul Brunton hostem Karla Weinfurtera v roce 1937. Tehdy tam sídlila redakce legendárního měsíčníku Psýché.
Vrcholnou éru české mystiky, jejích představitelů a významu přiblížil Josef Sanitrák v trilogii Dějiny české mystiky.