A nyní tázal se Ardžunah:
„Co to vlastně nutká člověka k tomu, aby spáchal hřích? Co je to, Krišne, co k němu pobízí jakoby silou a proti vlastní vůli?“
Vznešený odpověděl:
„Je to touha – je to hněv, zplozený povahou domáhající se moci, zplozený velkou chtivostí a temnou nevědomostí, která je nepřítelem lidí.
Jako dým zahaluje oheň, jako dech zamlžuje zrcadlo, jako lůno ukrývá zárodek, tak i lidské tužby zastírají poznání Duše.
Jejich nenasytné plameny, Ardžune, jsou věčným nepřítelem všech moudrých lidí.“
Bhagavadgíta neboli zpěv vznešeného, třetí traktát. Vyšlo v červnu 1945 v Železném Brodě jako hold a pozdrav osvobozené vlasti.
Jiří Kuchař a Rudolf Janíček, Železný Brod, léto 1987. „Zpaměti nám tehdy recitoval Zpěv vznešeného a vzpomínal na překlady Gópala Mukerdžího a korespondenci s ním.“
V kapitole knihy Léčitelé, jasnovidci a mágové věnované Zdeňku Krušinovi najdete na str. 46 a 47 aršík fotografií, které pořídil během návštěvy Rudolfa Janíčka v červenci 1987. Příjezdem skupiny vlašimských hvězdářů byl zjevně potěšený. Ing. Rudolf Janíček (1904 – 1988), kterému tehdy bylo třiaosmdesát, vyprávěl, jak za první republiky pracoval v Paříži a v Miláně jako francouzsko-italský novinář. Bhagavadgítu překládal z anglického překladu Gópala Mukerdžího během války a vyšla hned po ní.
Protože komunisté měli k Indii velice dobrý vztah, nebránili šíření Janíčkova překladu ani po únoru 1948, takže ji profesor a skladatel Josef Plavec mohl roku 1954 v jeho verzi zhudebnit. Na premiéře byl kromě Rudolfa Janíčka také indický velvyslanec. Na programu ji dlouho měla legendární Lyra pragensis a interpretoval ji vynikající recitátor Milan Friedl. Rudolf Janíček zemřel rok po návštěvě vlašimské skupiny, ve čtvrtek 6. října 1988.
Gópal Mukerdží (1890 – 1936) byl rodák z Kalkaty. Mezi válkami se odstěhoval do USA, studoval v San Francisku a potom přesídlil do New Yorku. „Nemohl se vrátit do Indie,“ vyprávěl Rudolf Janíček, „v Americe dost trpěl a svůj život skončil v šestačtyřiceti nečekaně sebevraždou. Byl to sympatický člověk, navíc velice uznávaný, měl dokonce rodinu a všem svým příznivcům tím způsobil ohromný šok.“
Významnými tématy Mukerdžího knih byla indická příroda a psal také skvělé práce o indické spiritualitě. Jeho The Face of Silence publikoval pod názvem Světec či Bůh? roku 1926 právě Rudolf Janíček. Pojednává o životě a díle indického světce Rámakrišny a ovlivnila i francouzského spisovatele Romaina Rollanda při psaní jeho významného eposu Mystický a činný život Indie.
Patitul zpěvu indické duše
Janíčkův výbor Zpěv indické duše vydal pražský Symposion jako šestý svazek ediční řady Duše Východu v roce 1947. Na návštěvě v roce 1987 mi do ní napsal toto věnování.
Bhagavadgita – Píseň Vznešeného, přednes: Milan Friedl
(19 videí)