Pokaždé, když jdu kolem, si na ten den vzpomenu. Bylo krásné říjnové dopoledne roku 1994, kdy vyšel první díl Herbáře léčivých rostlin. Pokřtili jsme ho v Dobré čajovně na pražském Václavském náměstí.
Na začátku každého roku jsme jezdili do Ostravy slavit jeho narozeniny. Narodil se 8. ledna 1924. Nechyběli jsme ani na začátku roku 1993, kdy mu bylo šedesát devět. V knize Léčitelé, jasnovidci a mágové jsem napsal, že to byl nejtalentovanější důchodce, jakého jsem kdy poznal. Platí to dodnes. Jela tam ještě Monika, která s námi tehdy spolupracovala. Jako obvykle jsme seděli v obývacím pokoji a hovořili, když jí Jiří Janča nabídnul, jestli by si chtěla prohlédnout jeho pracovnu. Šla tam s ním a za chvíli se vrátila, oči navrch hlavy:
„Hele, on tam má nějaké herbáře.“
„Moniko, prosím tě, zjisti víc.“
Vypravila se za ním znovu a za chvíli se oba vrátili s několika svazky. Byly vázané v hnědém plátně a stránky psané strojopisem obsahovaly léčivé rostliny, jejich stručný popis a názvy v několika cizích řečech.
„Kde jste k tomu přišel?“ ptal jsem se ho. Vysvětlil mi, že mu je donesl jeden policista, který byl jeho pacientem. Herbáře pocházely z pozůstalosti jistého bylináře-nadšence, který se zajímal o léčivé byliny spíš teoreticky. Zemřel při výslechu, žil sám a policisté u něj našli několik kopií těch svazků. A jednu z nich dostal Jiří Janča. Byla to spíš kuriozita, pro vydání jen sotva použitelná.
„Pane inženýre, co, kdybyste udělal opravdový herbář léčivých rostlin?“ navrhli jsme s Petrem.
„No, to by byla věc!“ reagoval svým obvyklým způsobem.
Okamžitě jsme tu myšlenku začali rozvíjet. Když jsme večer odcházeli, bylo nám jasné, že nějaký herbář léčivých rostlin vznikne. Jenom jsme nevěděli kdy a také jsme úplně přesně netušili, jak to bude probíhat. Během toho večera jsem se ho zeptal, jestli by do party nepřibral Josefa Zentricha. Znali se spolu z různých akcí, které se konaly ještě za minulého režimu. A Jiří Janča souhlasil. Zavolal jsem otrokovického bylináře na druhý den a on mi řekl, že na herbáři pracuje sám a že už má několik bylin zpracovaných.
„Nebylo by lepší spojit síly?“ zeptal jsem se ho.
„Dejte mi čtyřiadvacet hodin.“
Další den mi volal: „Tak Jirkovi vzkažte, že do toho s ním půjdu.“
Bez internetu
Dnešní doba je o dost jiná, než byla před třiceti lety. Tehdy neexistoval internet, tedy alespoň pro nás nebyl tak běžně dostupný. Oba autoři během přípravy knihy spoléhali jenom na svoje znalosti, zkušenosti a literaturu, kterou měli. V tom je jejich dílo mimořádné.
Technicky to fungovalo tak, že určitou část z deseti bodů, které obsahuje každá léčivá bylina, psali samostatně a posílali mi domů poštou diskety (jestli si ještě pamatujete, co to bylo). Já jsem potom jejich texty spojoval, upravoval a nosil profesoru Janu Jeníkovi do Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty, který byl odborným garantem toho dílu. Příprava trvala déle než rok. Nejdřív jsme si mysleli, že budou tři díly. Nakonec se Herbář léčivých rostlin rozrostl na dílů pět. K tomu ještě přibyl speciální díl receptáře a ještě jeden, ve kterém jsou méně používané léčivé byliny.
Skutečným oříškem byly ilustrace, protože jsme do té doby neznali nikoho, kdo by byl schopen vytvořit přes čtyři sta barevných ilustrací léčivých bylin. Oslovili jsme několik lidí. Jeden z nich přinesl ilustrace, které vypadaly spíš jako od Neprakty, a druhý sice krásné, ale příliš umělecké, ve kterých se ztrácel sdělný prvek rostlin. Skutečně gigantického úkolu, který nakonec trval sedm let, se ujala akademická malířka Magdalena Martínková, která ilustrovala už Jančovy knihy Alternativní medicína nebo Reflexní terapie. A zvládla to opravdu mistrovsky. Jezdil jsem za ní pro obrázky do jejich obchodu Napoleon, který provozovali s manželem v Újezdě nad lesy. Prodávali tam všechno možné a dodnes od nich mám vysokou bronzovou vázu. V grafickém studiu jsme je potom čistili, a nakonec všechno spojovali do jednoho díla.
Premiéra
Velkým příznivcem Jiřího Janči byl Přemek Podlaha. Bylo tedy jasné, že první díl představí ostravský léčitel právě v jeho pořadu Receptář. Akce pro novináře se konala v Dobré čajovně na Václavském náměstí.
Bylo krásné dopoledne, středa 19. října 1994. Dobrá čajovna tehdy byla plná a přišla i naše tehdejší šéfredaktorka Ilona Manolevská. Jiří Janča a Josef Zentrich seděli v rohu u stolku, aby vyprávěli o léčivých bylinách. Byla to nádhera, opravdu historický okamžik, jehož sílu jsme v tu chvíli asi nebyli nikdo z nás schopni docenit. Připadalo nám to tehdy docela samozřejmé, jenže nebylo.
Mistr
Vedle herbáře léčivých rostlin pokračoval Jiří Janča i na dalších svých knihách, a tak později vyšla třeba Reflexní terapie rukou nebo Velký receptář alternativní medicíny. Svojí životní pouť popsal v knize Můj život s alternativní medicínou.
Jeho knižní řada, včetně nejrozsáhlejšího Herbáře léčivých rostlin, který u nás kdy vyšel a se kterým mu pomáhal Josef Zentrich, nemá v Evropě obdobu. Opisuje z něj každý, i když se tváří, že ne. Hodně času věnoval objevování přírodních prostředků, z nichž několik dnes oficiálně nabízí společnost Spagyria.
Herbář léčivých rostlin
Textová část je u každé byliny přehledně graficky rozdělena do deseti oddílů. Najdete v nich botanický popis rostliny a informace o nejčastějším výskytu. Jsou tam také použitelné a nejúčinnější části byliny a přehled nejdůležitějších do té doby zjištěných účinných látek.
První díl Herbáře léčivých rostlin je výjimečný v několika ohledech. Zajímavá je stručná historie herbářů v Čechách, na Moravě a na Slovensku i základní botanické pojmy, které by měl znát každý, kdo se chce léčivými rostlinami opravdu vážně zabývat. Velice důležitá je čtvrtá kapitola Základy sběru, sušení a pěstování léčivých rostlin stejně jako další, obsahující základní účinné obsahové látky a pravidla fototerapeutické receptury. Skutečně mistrovským počinem byl popis a příprava základních léčivých forem ve fytoterapii a několik bylinář zásad a poučení, které by si od obou autorů měl vzít k srdci každý. Svoje zkušenosti potom spojili v osmé část Naše specialita, která obsahuje mimořádně nebo zaručeně účinný, odzkoušený a doporučovaný postup nebo využití drogy. Vynikající je i devátý oddíl Nejběžnější nebo možné využití v homeopatii včetně konkrétního návrhu vhodné aplikace, který zpracovávali Jiří Janča sám ze svých opravdu bohatých zkušeností. Způsob podávání a využití drogy a Vhodné lékové formy a možnosti kombinací s jinými bylinami psali oba. Závěrečná desátá část obsahuje zajímavé informace, které se týkají využívání byliny. Tu najdete jenom u některých.
První rostlinnou prvního dílu je akát a poslední dvouzubec trojdílný, který měli oba autoři ve veliké vážnosti, protože to je jedna z mála bylin, která umí léčit lupenku.
Janča a Zentrich
Jejich poslední setkání proběhlo zase v Dobré čajovně. Byl 8. červen 1999 a sedmidílný Herbář léčivých rostlin byl na světě celý. Jiří Janča tam jedné novinářce prováděl reponaci, nejspíš krční páteře. Jakkoli je to za ta léta zvláštní, je to jejich jediná společná fotka, jakou máme k dispozici.