Rozšířené kapitoly z knihy

„Za Marianem Jelínkem jsem v roce 2004 přišel s diktafonem, který se ne a ne rozběhnout. Díval se na mě pobaveně, já jsem mezitím asi dost koktal, proč jsem vlastně u něj, diktafon začal fungovat, jenže během toho jsem úplně ztratil nit důvodu svého příchodu. V tu chvíli mi přišla myšlenka: Řekni mu tu scénu, co vyprávěl Bohumil Houser v roce 1987 v Unitarii…“
– Jiří Kuchař

„Na podzim 1993 začal vycházet měsíčník Regenerace. Byl jsem u toho od začátku a na první titulní stranu jsem navrhl právě Milana Calábka. Bylo od něj celkem odvážné, říkám si po letech, slíbit svou tvář časopisu, který ještě neexistoval. Podařil se ale zajímavý rozhovor s názvem Jsme jenom jednu myšlenku od štěstí.“
– Jiří Kuchař

„Pobyt s Ottou v amazonské džungli byl naprosto mimořádným zážitkem a prožitkem, na který nelze zapomenout a za který mu budu vždycky vděčný. Ayahuasca tě promění ve zvíře a potom vzlétneš k nebi jako pták, napsal mi na jedné pohlednici. A to se potom skutečně také stalo. Dnes ho považuji za jednoho z nejvýznamnějších světových psychedelických malířů.“
– Jiří Kuchař

Zlato nemělo pro Thráky význam cenného kovu, jak je tomu dnes, a nesloužilo ani jako umělecké předměty k vystavení, ale bylo pro ně symbolem očištěného astrálního těla. Toho nejčistšího, v co lze duši přetavit. Lidé se dnes na tyhle objekty dívají hlavně jako na artefakty. Pro Thráky měly jiný smysl.

V knize Léčitelé, jasnovidci a mágové píše Jiří Kuchař o tom, jak za minulého režimu dostával katalogy z centra pro alternativní zkoumání lidského vědomí.

V katalozích z Esalenu se opakovalo jméno, které znělo nápadně česky: Stanislav Grof.

V knize Léčitelé, jasnovidci a mágové uvádí Jiří Kuchař, jak ho překvapilo, že Josef Prouza si dělal opisy dopisů, které mu posílal. Bylo jich hodně a všechny si schoval.

Zde je jeden z nich v původním rozsahu…

Významnou oblastí, v níž žila řada lidových léčitelů, byl pás podhůří Jizerských hor, Krkonoš a Orlických hor. Zdeněk Hanka a Jiří Kuchař připravovali druhý díl knihy Léčitelé, jak je neznáte, který ovšem nikdy nevyšel. Zdeněk Rejdák jim tehdy dal kontakt na lidovou léčitelku, slavnou Semilskou bábu. Jmenovala se Květoslava Patočková a hodně se o ní hovořilo i v kuloárech Psychoenergetické laboratoře vedené prof. Františkem Kahudou. 

„Lékařem zcela mimo mně dnes známé kategorie byl Miroslav Pekárek. V roce 1988 jsem s ním prožil zvláštní příhodu,“ píše Jiří Kuchař v knize Léčitelé, jasnovidci a mágové.

Na podzim 2003 pořádal Institut alternativního vzdělávání výlet do Turecka. Průvodcem byl Milan Calábek a pro mě bylo velkou poctou, že jsem se ho mohl zúčastnit také. Navštívili jsme mnoho památek spojených s Chetity, starými Řeky a Římany, a také místa s křesťanskou tradicí. Všude nás provázel Milanův zasvěcený výklad. Jednou z mnoha zastávek byl Slavičí vrch nad Efezem.

Na podzim 2001 se v rotterdamském Museum Boijmans konala výstava obrazů Hieronyma Bosche. Půjčily je na ní téměř všechny světové galerie, které je vlastní. Vrcholem byla expozice triptychu Zahrada pozemských rozkoší, někdy označovaná jako Tisícileté království. Česká univerzita nové doby, dnes Institut alternativního vzdělávání, na ni uspořádala nezapomenutelný výlet dvěma autobusy.

MUDr. Václav Vydra byl šedou eminencí Psychoenergetické laboratoře. Ještě jako student se seznámil a přátelil s  bylinářkou Boženou Kamenickou. Jeho mimořádné schopnosti a zájem o celostní medicínu ho přivedly k akupunktuře, homeopatii a dalším metodám.

Aleš tvrdil, že v našem organismu máme nějakou vstupní jednotku, filtr, který když je mentálně uveden do činnosti, potom tam v tom okamžiku nevpustí jinou energii. To platí zejména u malých dětí, které mají strach z lékaře nebo léčitele. A také vždycky říkal: „Něco patří Bohu, něco lékaři a něco léčiteli. Hlavně neslibujte lidem něco, co neumíte a na co nemáte.“

„Znal jsem ten typ lidí, kteří v křídle kolibříka, ve světle procházejícím vltavínem nebo v kresbě motýlích křídel dokázali uvidět něco z podstaty světa,“ vzpomíná Václav Cílek na renesančního muže Oldřicha Hameru.

„Zpaměti nám tehdy recitoval Zpěv vznešeného a vzpomínal na překlady Gópala Mukerdžího a korespondenci s ním.“ – Jiří Kuchař

V článku najdete i kompletní Píseň Vznešeného (Bhagavadgita) v přednesu Milana Friedla (19 videí).

Jedním z mnoha zajímavých setkání v knize  Léčitelé, jasnovidci a mágové  je návštěva u Cleve Backstera, kterou autor zažil v roce 1995.

„Muž, který hovořil s rostlinami“ popisuje svoji spolupráci s CIA, během které se především podílel na vývoji detektorů lži.

„Nezaměřujte se na myšlenky o nemocech a starostech, ale naopak pěstujte představy zdraví, štěstí, spokojenosti, radosti a míru.“

Podle Bohumila Houser může správně rozvíjená imaginace zesílit účinky aplikovaných metod a podstatně urychlit proces uzdravení.

Jedna z velice silných kapitol knihy Léčitelé, jasnovidci a mágové je věnována Vlastimilu Helovi a fenoménu „polských žítkovských bohyní“ z okolí města Białystok. Říká se jim szeptuchy, v české transkripci šeptuchy. Autor knih Tajemství bohyní na Žítkové a Návrat žítkovských bohyní vzpomíná na návštěvu u Anny Bondaruk.

„Knihou Léčitelé, jasnovidci a mágové se Oldřich Hamera vine docela nenápadně. Jeho nečekaný odchod bolí o to víc, oč méně jsme ho všichni, co jsme ho měli rádi, čekali,“ píše Jiří Kuchař ve své vzpomínce na Oldřicha Hameru.

„Vyzařovalo z něj ale něco mnohem hlubšího, nevyslovitelná starosvětská moudrost dávného mystika, který si vybral život v osamění za smysl a vrchol svého života,“ vzpomíná Jiří Kuchař na Zdeňka Fryče.

Proslula hlavně svým působením v Radnicích a od té doby jí nikdo neřekl jinak než Bába z Radnic nebo Radnická bába. Tehdy se stala pojmem.

Kapitola o slavné lidové léčitelce…

Předtím a ani potom jsem někoho podobného nepotkal. Jméno Gordon Smith jsem prvně slyšel v roce 2005 od lidí z nakladatelství Hay House…

Celá kapitola z knihy Léčitelé, jasnovidci a mágové.