Bulharští archeologové představili významný nález z období pozdního neolitu z konce 6. tisíciletí př. n. l. na tiskové konferenci v srpnu 2016. Německý etnograf a spisovatel Holger Kalweit byl ten rok v České republice naposledy a komentoval tuto událost pro měsíčník Regenerace.
V roce 2005 jsem s ním na podzim strávil tři týdny v Bulharsku. Jeli jsme tam navštívit thrácké mohyly, abychom poznali prostředí, odkud pocházel Orfeus, legendární hrdina řeckých bájí, který za svou milovanou Eurydikou neváhal sestoupit do podsvětí, aby ji přivedl zpět do říše živých.
Byli jsme v několika muzeích, kde nás zajímalo i slavné zlato Thráků. Bylo dokonale zpracované, velmi jemně, do nejrůznějších tvarů a forem. Holgera fascinovalo: „Zlato nemělo pro Thráky význam cenného kovu, jak je tomu dnes, a nesloužilo ani jako umělecké předměty k vystavení, ale bylo pro ně symbolem očištěného astrálního těla. Toho nejčistšího, v co lze duši přetavit. Lidé se dnes na tyhle objekty dívají hlavně jako na artefakty. Pro Thráky měly jiný smysl.“
Z knihy Léčitelé, jasnovidci a mágové
V thrácké společnosti dostal mrtvý na cestu do zásvětí řadu dokonale zpracovaných zlatých šperků a dalších zlatých předmětů, aby jeho astrální tělo vstoupilo do duchovního světa co nejčistší. Thrákové se kovu zbavovali navždy a bez lítosti, že přicházejí o něco cenného. Mnohem cennější pro ně bylo usnadnit umírajícímu přechod do duchovního světa. V Bulharsku dnes narazíte celkem běžně na násilně otevírané mohyly, v nichž hledají zloději zlato, které by mohli jakkoli zpeněžit.
Thráky považoval Hérodotos ještě v 5. století př. n. l. za druhý nejpočetnější národ na světě, hned po Indech. Nejslavnější thráckou postavou psaných dějin se stal Spartakus, který vedl v 1. stol. př. n. l. povstání otroků.
Myšlenka na návštěvu thráckého dědictví v současném Bulharsku se začala rodit už při první návštěvě Holgera Kalweita u nás, v dubnu 2004. Tehdy vyšla jeho Germánská kniha mrtvých a kmotrou jí byla Lenka Filipová. Skleničkou sektu si s ní přiťuknul jen symbolicky, protože v té době už byl abstinent.
Pravoslavný kostel byl postaven právě na vrcholu dimitrovgradské mohyly, aby byl celému okolí znamením vítězství křesťanské víry. Podobné příklady pokřesťanšťování můžete vidět i v Mexiku. Například v Cholule stojí na vrcholu aztécké pyramidy slavná Santa María Tonantzintla.
Mohyly najdete i u nás. Například kolem Velkých Popovic je jich několik a zbytky jedné z nich uvidíte hned u místní benzinové pumpy. Když jsme s Václavem Vokolkem připravovali řadu průvodců Esoterické Čechy, Morava a Slezsko, byli jsme také v Rudné u Prahy. Kapitolu jsme nazvali Neklidná mohyla a vypadá podobně jako tato bulharská u Dimitrovgradu v Hornothrácké nížině.
V okolí této mohyly byl na přelomu 2. a 1. stol. př. n. l. kult Kybelé. Původem frýžská mateřská bohyně vstoupila i s celým svým doprovodem do antiky jako řecká Artemis a později římská Diana. Místo se stalo metropolí trácké říše. Jmenovalo se Cabyle a roku 72 př. n. l. ho dobyly římské legie. V té době si z něj udělaly ležení, které bylo využívané až do zániku Říma. Později bylo sídlem biskupa Thrákie, ve 14. století bylo opuštěno a dnes úplně zpustlo. Okolí dnešní vesnice Kabile je proslulé zemědělstvím a mohylou, jejíž interiér není přístupný.
Jednu z nejzajímavějších thráckých mohyl zvanou Žaba je možné navštívit uvnitř, a to Holger také udělal.
Jestli v létě pojedete na dovolenou do Bulharska, možná navštívíte Nesebar. V oblíbeném letovisku, přezdívaném Perla Černého moře, uvidíte i zbytky thráckého opevnění.
Holger Kalweit, opřený o našeho vypůjčeného Opla. Teprve na konci našeho pobytu vyšlo při silniční kontrole najevo, že si doma zapomněl řidičský průkaz. Úplatek dvacet euro toto malé faux pas pohotově spravil.
Nedaleko Lakatniku na západě Bulharska fotil v proslulém hlubokém kaňonu útesy, ve kterých jsou dodnes patrné stopy kdysi obydlených skalních jeskyní.
V knize Léčitelé, jasnovidci a mágové najdete fotografii Holgera Kalweita nahlížejícího do chodby komorové mohyly v Mezeku. Tak to vypadá uvnitř dvaadvacet metrů dlouhé stavby.
V roce 2005 jsme mohli v bulharském vnitrozemí potkat i tento typ vesnic. Dlouhá budova vzadu je opuštěná továrna, vlevo stojí dost vybydlený obytný dům, postavený pro její zaměstnance, a okolo se tísní původní domky, které v této anonymní vesnici stály nejdřív.