Jeden moment v knize Léčitelé, jasnovidci a mágové nenajdete: „Když jsme s doktorem Zdeňkem Šťastným, píšícím pod pseudonymem Hanka, přijeli začátkem podzimu 1990 za MUDr. Václavem Vydrou do Aše, měl zrovna návštěvu,“ vzpomíná Jiří Kuchař. „Seděli jsme na chodbě a za chvíli vyšla – Hana Hegerová. Byli jsme z toho docela překvapení, protože jsme věděli, že bydlí v Praze na Staroměstském náměstí a že do Aše to má pěkný kus cesty. Nejspíš jí to ale stálo za to.“
Řadu z lidí, kteří spolupracovali s Psychoenergetickou laboratoří, znám. Pro mě osobně byl asi nejzajímavější postavou MUDr. Václav Vydra (viz také str. 119 a 378), někdejší primář gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice v Aši. Potkali jsme se s ním se Zdeňkem Hankou v roce 1990, když jsme připravovali knihu Léčitelé, jak je neznáte. Jeho názory v ní jsou opravdu jedinečné. Říkal nám třeba, že jako lékař samozřejmě ctí postupy lege artis. Když ale zjistil, že pomocí mentální energie dokáže urychlit nástup například nějakého antibiotika až čtyřikrát, neváhal v určitých případech „přiložit ruku k dílu“.
Z knihy Léčitelé, jasnovidci a mágové
MUDr. Václav Vydra byl šedou eminencí Psychoenergetické laboratoře. Ve středu 3. února 2021 nás zastihla smutná zpráva o jeho úmrtí. S úctou na něj vzpomínají všichni, kdo se s ním potkali; v knize Léčitelé, jasnovidci a mágové jsou to kromě autora Marta Foučková nebo Valdemar Grešík, jemuž byl MUDr. Vydra zásadním životním demiurgem.
Na akupunkturní kongresy jezdil s legendárním lékařem i MUDr. Petr Sedláček. V měsíčníku Regenerace vyšel na jaře roku 2021 jeho rozsáhlý příspěvek, ze kterého vyjímáme:
Poctivý člověk
Narodil se 1. října 1941. Po vystudování Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni nastoupil do nemocnice v Aši jako sekundární lékař na gynekologicko-porodnické oddělení, kde působil pětatřicet let, posledních sedmnáct ve funkci primáře. Za toto období podle vlastních slov přivedl na svět přes devět tisíc dětí bez jediného úmrtí a provedl více než čtyři tisíce gynekologických operací.
Jeho mimořádné schopnosti a zájem o celostní medicínu ho přivedly k akupunktuře, homeopatii a dalším metodám. V rozhovoru v odborném časopise Acupunctura Bohemo Slovaca to popisoval: „Vzpomínám si na fotografii z Rudého práva, kde ležící operovaný Číňan mává rudou knížkou Mao Ce Tunga a z ucha mu trčí jehly. Pak jsem si koupil monografii Akupunktura z roku 1965 od autorů Josef Vymazal a Milan Tuháček, což byla vůbec první knížka u nás na toto téma. Profesor Vymazal se s akupunkturou seznámil na stáži v Číně a začal ji praktikovat na Neurologické klinice UK v Praze. Někdy v té době jsem marně žádal o lék, který jsem potřeboval k léčení hyperprolaktinemie jako příčiny neplodnosti. Hledal jsem náhradu a našel ji v knize dr. Helmuta Kropeje Systematik der Akupunktur. Byl tam uveden bod s názvem prolaktin, což je hormon, který stimuluje laktaci. A byl jsem chycen.“
Školitel
Po atestacích I. a II. stupně ve vlastním oboru gynekologie a porodnictví absolvoval primář Vydra v roce 1977 základní kurs akupunktury, o rok později kurs pro pokročilé a v roce 1982 kurs pro školitele. V 2008 mi řekl: „Za těch 32 let, co mne baví akupunktura, jsem napíchal více než půl milionu jehel. Provedl jsem první porod v akupunkturní analgezii v republice, první malé gynekologické výkony v akupunkturní analgezii a vyléčil první funkční neplodnosti aurikuloterapií.“
Byl školitelem v akupunktuře a v letech 1984–2003 členem výboru ČLAS ČLS JEP (České lékařské akupunkturistické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně). V letech 1986–1988 spolupracoval s legendární Ludmilou Mojžíšovou na výzkumu léčení sterility žen, v letech 1991–1997 se podílel na vývoji softwaru léčebných laserových přístrojů s firmou Eskos Praha a od roku 1996 spolupracoval na výzkumu a tvorbě bylinných léčiv s firmou Hemann. Výsledkem byl například bylinný preparát pro ženy Femigard.
Zúčastnil se většiny celostátních kongresů a často své práce přednášel a publikoval jak doma tak i v zahraničí, mj. na světovém kongresu akupunktury v Praze 2005. Od doby, kdy jsem převzal vedení odborného čvrtletníku akupunkturistické společnosti Acupunctura Bohemo Slovaca, bylo pro mě vždy velkou ctí a potěšením, když jsem mohl do tisku zařadit některý z brilantních příspěvků pana primáře Vydry, vždy předbíhající dobu. Odborných prací napsal desítky.
Sedm let ve Františkových Lázních
„Na lázních mě vždycky zajímalo využití přírodních zdrojů, ať jsou to slatina, plyny, minerální vody nebo prostředí, místní klima, prostě všechno dohromady. Z Františkových Lázní za mnou na gynekologii do nedaleké Aše dojížděly pacientky s funkčními poruchami. Byly to případy sterility, které potřebovaly jen doléčit a upravit biorytmus. Zabýval jsem se biorytmologií, která souvisí se základy filozofickými, a ty se váží na tradici akupunktury a ajurvédy. Je třeba využít všech okolností navozujících přirozený biorytmus, který odpovídá konkrétnímu člověku.“
Základní biorytmy, fyzický, psychický a emocionální, jsou velmi často narušovány společenským a pracovním tlakem. Biorytmus potřebuje zklidnění, a proto rádi vyhledáváme klid a pohodu, abychom regenerovali a mohli podávat standardní výkon. To znamená plnění pracovních úkolů, aktivitu, tvořivost, odpovědnost atd., čili profesionální úroveň povolání. A samozřejmě také plnění rodinných povinností.
„Špatný biorytmus se často přenáší do deformovaných vztahů v rodině. Rodiče se věnují ekonomickému zabezpečení, ale uniká jim psychická pohoda. Rodinné vztahy jsou velmi křehké. Často jsem si říkal, jak moudří byli zakladatelé klasického lázeňského léčení, staří Egypťané, Řekové a Římané, kteří stavěli nádherné lázně, které dnes vidíme jako kulturní památky celosvětového významu. Pobyt v takovém prostředí nabízí možnost určité sebeanalýzy. Lázeňské prostředí v každém případě vytrhává člověka z traumatizujících souvislostí.“
Z lázní do vlastní praxe
„V roce 2006 byla ve Františkových Lázních zrušena dětská gynekologická léčebna a následně také poslední lázeňský gynekologický ústav Esplanade, kde jsem pracoval. Tak skončila systematická lázeňská gynekologická péče. Pacientky byly rozptýleny do zbývajících léčeben mezi pacienty s jinými indikacemi. Ostatně jsme neměli ani ultrazvukový diagnostický přístroj, abychom mohli dokumentovat vliv balneoterapie. Vedoucí lékaře nahradili ekonomové a bankovní úřednice. V krátké době jsem si zařídil gynekologickou poradnu s přidruženou ordinací pro akupunkturu a příbuzné léčebné metody. Nikdy dřív jsem se akupunktuře nemohl věnovat naplno jako nyní. Myslím si, že jsme poctivou prací dosáhli respektované mezinárodní úrovně. A také jsme v naší republice zorganizovali dva celosvětové kongresy.“
Lékař a léčitel
„Léčitel, skutečný léčitel, má vlohy, talent nebo vrozenou schopnost, kterou zdokonaluje a užívá k pomoci bližnímu. To nelze ‚našprtat‘. Lékař je vzdělaný inteligent, který absolvoval náročné studium a je povolán a oprávněn poskytovat účinnou pomoc nemocným lidem. Je dost velkou výhodou, pokud se obojí sjednotí v jedné osobě. V současnosti, kdy technika v medicíně, elektronika, komputerizace a chemické mikroanalýzy jsou na vysoké úrovni, se takoví jedinci uplatní spíše v terénní praxi, v tolerantním kolektivu nebo ve výzkumu,“ bylo životní krédo Václava Vydry.
„Léčebné postupy pomocí bioenergie se běžně uplatňují třeba při akupunktuře. Je jedno, je-li pacient ošetřen jehlou nebo rukou. On vnímá, že je mu lépe, že má nějaké nepopsatelné, i když zřetelné vjemy. Angažoval jsem se v této sféře hodně, snažil jsem se, aby lékaři pochopili podstatu bioenergetického působení. Tehdy jsem si víceméně zadělal na mnoho, řekněme rezervovanějších vztahů od kolegů.“
Svoje mimořádné schopnosti zjistil Václav Vydra poprvé v šesti letech, kdy na dědečkově zahradě vysychala studna. Byl přivolán proutkař. Chování virgule ho fascinovalo, chtěl ji také vyzkoušet a byl překvapen jejími výraznými pohyby. I když ji pevně svíral, vysmekávala se mu, a když překročil hranice prameniště, vysmekla se mu úplně a udeřila ho do čela. Ještě jako student se seznámil a přátelil s bylinářkou Boženou Kamenickou. Od ní získal určitý přehled a pochopil vnitřní vazby. Jak sám říkal, bydlela přes dva kopce. Později se učil od různých proutkařských kapacit. Detekci aury ho učili legendární léčitel Václav Vávra z Písku a páter Chvalina z Veleslavína a práci s virgulí zvanou „vlaštovka“ ing. Aleš Rumler ze Šumperka. Václav Vydra později všeho využil v pátrání po vlastnostech bioenergie a s energií pracoval. Kromě toho měli v rodině velkou tradici v používání bylin a jeho babička byla jasnovidná.
Zapomenutý čas naděje
Po roce 1989 se objevily snahy zapojit tzv. alternativní metody do zdravotnického systému a zpřístupnit je tak více nemocným V letech 1991–1992 byl MUDr. Václav Vydra členem poradního sboru ministra zdravotnictví, tehdejší Komise pro alternativní medicínu. Byli v ní lékaři, farmaceuti, psychologové a další odborníci z nejrůznějších oborů.
„Za ministra Martina Bojara byly takové snahy, on jako neurolog a jogín měl přece jen k celkovému chápání člověka blíž než ortopedi nebo chirurgové, kteří šéfovali po něm. Taková komise už něco reprezentovala, i když pan ministr zdůrazňoval, že jsme čistě poradní orgán, který odpovídá na otázky kladené ministerstvu. Sekretariát ministra Petra Loma, který přišel po něm, nám pak dopisem poděkoval, že jsme se angažovali, a tím to skončilo. Byla to škoda.“
Dvě legendy akupunktury
Primář Václav Vydra byl čestným členem ČLAS ČLS JEP, nositelem Medaile za zásluhy ČLS JEP za dlouholetou odbornou, přednáškovou a publikační činnost v oblasti akupunktury a přidružených technik a držitelem Pocty MUDr. Milady Barešové (na snímku je společně s ní zachycen v roce 2011) a MUDr. Richarda Umlaufa za celoživotní vynikající přínos na poli akupunktury.
Kromě toho, že byl skvělý lékař a odborník, byl to také dobrý člověk přítel, vždy připravený a ochotný věnovat v případě potřeby svým pacientům i kolegům pozornost a péči. Pokud bychom chtěli pana primáře Vydru charakterizovat jedním slovem, nejlépe to asi vystihl Jiří Kuchař v osmém čísle druhého ročníku Regenerace v roce 1994: POCTIVOST.
Ne nadarmo ho autoři knihy Léčitelé jak je neznáte zařadili na konec. Závěrečné vyznání pana primáře Vydry přesahuje rozsah tohoto textu, ale rozhodně stojí za přečtení.
Budeme na něj s úctou a vděčností vzpomínat.